Profily origami

Z OrigamiCZ

Přejít na: navigace, hledání

Tento text je volným překladem článku John Smith: Origami Profiles, viz [1] ze stránek British Origami Society.

Obsah

Definice origami

Časté pokusy definovat origami mne přiměly k novému přístupu k tomuto problému, ve kterém každý individuální pohled na origami sám o sobě vytváří definici (píše pan Smith). Znázorníme-li jednotlivé pohledy jedinců na origami jako grafický profil, můžeme vidět jak velká oblast existuje mezi origamisty. Tento přístup by mohl být mnohem přínosnější, než nějaká autoritativní definice origami.

Metoda

Hlavní myšlenkou je poskytnout diagram, který má ve středu "nejčistější" formu origami a ukazuje cesty, kterými tato omezená forma může být pozměňována, aby zvýšila svou působivost a dosáhla různých technických efektů. Na tomto diagramu pak můžeme nakreslit čáru, která bude ohraničovat změny a rozšíření, jež je ten který jedinec ochoten akceptovat.

"Čisté" origami

Pojem "čisté" je míněn pouze jako vyjádření omezení materiálu a techniky na minimum, ze kterého lze odvodit všechny variace. V této nejvíce omezené formě by měla zůstat pouze technika skládání – bez ní by nemělo být žádné origami. Samozřejmě, že použitý materiál by mělo být možné skládat a přeložení by mělo vytvořit hranu. Jestliže chceme vybrat minimum, měli bychom žádat, aby náš materiál byl pouze jednobarevný, takže všech efektů musí být dosaženo čistě skládáním. Ze všech výchozích tvarů můžeme dát přednost tomu nejjednoduššímu. Kruh mi nepřipadá moc vhodný, protože origami předpokládá skládání podle rovných čar. Dávám přednost čtverci, který je prvním plně symetrickým pravidelným obrazcem se sudým počtem vrcholů a v mnoha směrech je prostě základní z vhodných obrazců. Proto jsem použil jednobarevný čtverec jako střed mého diagramu – ale nic podstatného by se nezměnilo, kdybych použil kruh nebo trojúhelník.

Směry odchylek od "čisté" formy

Můžeme rozlišit 8 cest kterými může být centrální metoda ("čistá" forma) měněna. Jsou ukázány na diagramu níže a zde jsou stručně definovány. Laskavého čtenáře odkazujeme též na pojednání o směrech origami.

  • Tvar papíru – mění se výchozí obrazec.
  • Stříhání – používání nůžek.
  • Podpůrné materiály – pro udržení nebo změnu výsledného tvaru modelu.
  • Vícevrstvé papíry – 2 nebo více vrstev se skládá najednou; ve výsledném modelu. vytvářejí oddělené vrstvy zvláštní efekty.
  • Více částí – model je složen ze 2 nebo více kusů, které jsou skládány každý zvlášť a potom sestaveny.
  • Prodlužování – čtverec se "natahuje" v jednom směru, takže se z něj stává obdélník a tak dál.
  • Dozdobování – materiál je obarven nebo opatřen potiskem, ať už před skládáním nebo po něm.
  • Modelování – dotváření trojrozměrných tvarů pomocí speciálních technik.

Odchylky, umění a řemeslo

Nyní se můžeme podrobněji zaměřit na fyzické odchylky našeho umění v každé z 8 definovaných cest. V tom či onom bodě každý jedinec stanoví, zda toto umění ještě považuje za umění a tak určí hranice svého profilu...

Soubor:pureOrigami.gif

Diagram také graficky ukazuje výsledek odklonu od "čisté" formy origami v každém z osmi směrů. V určitých případech můžeme směr označit jako otevřený, například stříhání. To znamená, že dále už nemáme uzavřený systém typický pro origami, kde existuje postup jak složit model, a ten je možné provést pozpátku až k výchozímu bodu (čili model lze zase rozložit zpět, pozn. překl.).

Tvar papíru (Shaping)

Pravidelné útvary, jako trojúhelníky, pětiúhelníky, jsou v origami dobře zaužívané. Kent du Pre hodně pracoval se symetrickými obrazci, například s hvězdami, ze kterých lze skládat květiny. Občas se vyskytují nepravidelné tvary, ale nejvíce extrémní formy najdeme v knize Paper Magic u modelů Rolfa Harrise. Siluety nemají žádná omezení ve smyslu origami a jsou samozřejmě velmi blízké stříhání. V nejjednodušší formě jsou střihy provedeny před skládáním, a to symetricky a plánovaně tak, aby zpřístupnily materiál bez potřeby složitého mnohovrstvého skládání. Těchto technik často využívá Toshie Takama, který je nazývá Kirikomi a označuje je za typické velmi staré Japonské origami. Uchiyama prý získal v roce 1908 patent pro "KOKO" styl origami, který má v zásadě stejný koncept. Japonské knihy jsou plné nastřihování za účelem naznačení uší, ocasu nebo dokonce nohou. Jeden z nejslavnějších příkladu tématu "nástřih kvůli možnosti skládat" je Cirkusový poník (Circus Pony) od Freda Rohma, kde jsou 2 nástřihy: jeden pro uši a druhý pro získání dostatečného počtu vrcholů pro nohy. Rohm složil svého poníka i bez stříhání, ale postup je pak mnohem složitější.

Takže zde máme dva motivy pro stříhání: jeden pro vytvoření nových možností a druhý pro prevenci přílišné složitosti modelů čistě skládaných. Prostřihování děr např. pro naznačení očí apod. se běžně v Japonských knihách vyskytuje a obyčejně to považujeme za počátek otevřené techniky. Pokud skládáme symetricky za účelem přípravy papíru k nastřižení, samotné skládání je obvykle druhotné. Honda nazval tento druh práce s papírem Mon-Kiri (což znamená výroba hřebenu).

Posledním krokem v technice stříhání jsou vystřihovánky. Nejlepší příklady najdeme pravděpodobně v Číně a zcela jasně zde máme otevřený systém (bez možnosti návratu k výchozímu tvaru).

Podpůrné materiály (supporting)

Jednou z cest dále od "čisté" centrální formy je použití podpůrných materiálů nebo přidání různých mechanických pomůcek. V nejjednoduším případě použijeme lepidlo, kancelářské sponky či svorky k přidržení modelu v žádané póze a poloze. Nebo můžeme použít drátů či kartonu. Nejvíce neobvyklým způsobem "vystavovací mechaniky", který znám, pochází od Toyoaki Kawaie. V rohu Livelihood Industry pavilonu na výstavě EXPO'70 použil elektrické motorky k pohonu origami holubů, takže mávali křídly.

Tvarování, modelování (Modelling)

Bývá obvyklé u skládanek zvířat, že poslední kroky skládání jsou nazývány tvarováním či modelováním, zvláště je-li použita fólie, která dokáže dobře držet tvar. Moderním příkladem jsou modely Pat Crawfordové. Neal Elias, který byl velkým průkopníkem 3D skládání na Západě, používal důsledně pouze techniky skládání. Technika mokrého papíru má pravděpodobně svůj původ v Japonsku a byla předvedena Yoshizawou na setkání v Birminghamu (1972). Jinou metodu mokrého formování s použitím škrobu při přípravě diskutovala Alice Gray s Yoshizawou při své návštěvě Japonska. Hrany jsou velmi měkké, neostré a my se dostáváme spíše k plastice než k origami. V extrémní kombinaci vody a papíru se samozřejmě dostáváme až ke kašírování, což je zcela jasně otevřená technika.

Dozdobování (Decorating)

Základní krok od jediné barvy je papír s jednou stranou obarvenou a druhou bílou (neobarvenou). Moderní origami často využívá tohoto rozdílu barev. Skvělým příkladem je Robin od Joana Homewooda (More origami od Roberta Harbina). Můžeme využít strukturu materiálu a nemusí to být nutně papír nebo fólie. Neal Elias sbírá vzorované fólie a předvedl modely ve 3 barvách, které závisejí na výběru vhodného vzoru na nastřihování materiálu na vhodných místech k dosažení správných barev. Více omezující způsob dekorování najdeme na některých japonských papírech, které jsou potištěny pro jeden konkrétní model. Nakonec se dostaneme až k dozdobování výsledného modelu a z tohoto pohledu je to také otevřená technika.

Prodlužování (Lengthening)

Natahováním čtverce dostáváme obdélníky, pásky a můžeme skončit až u provazců či špagátů. Příbuznými uměními jsou tkaní a uzlování, které jsou otevřené. Nicméně s papírovými špagáty se dají dělat i věci analogické uzavřenému systému origami. (Twist art je u nás známé umění založené na rozmotávání batikovaných papírových špagátů, pozn. překl.)

Více vrstev (Multi-layer)

Toshie Takahama předvedl skvělé příklady této variace origami (Creative Life with Creative Origami II.). Listy papíru se skládají společně ale obyčejně se na konci rozevřou, aby se ukázalo více vrstev a tedy i více barev. Tato technika se často využívá při skládání květin a panenek, zvláště tam, kde skládání samotné není příliš složité.

Více částí (Multi-Part)

Isao Honda (The World of Origami No2) byl pravděpodobně první kdo publikoval techniku, která používá 2 oddělené listy papíru, z nichž každý po složení představuje nějakou část zvířete, a které dohromady představují zvíře celé. Tato idea je dost možná tradiční, ačkoli asi ne v té podobě, jak ji Honda používá – viz např. Pagodu v Paper Magic od Roberta Harbina. Běžné je skládání draka z mnoha čtverců různých velikostí. Dalším krokem v tomto směru je pravděpodobně koláž z origami modelů. Příkladem může být Takahama (a Míťa Bláhová, pozn. překl.). Samozřejmě i zde se dostáváme k otevřené technice.

Diagram Profilu

Profil Johna Smithe
Profil Johna Smithe

Předchozí diagram je zhuštěn a prezentován ve formě ukázané zde. Takto tedy můžeme nakreslit svůj profil (tedy svůj pohled na origami). Aby byl profil co nejzřejmější, je uprostřed nakreslen kruh, který vymezuje minimum jednotlivých charakteristik a definuje "čistou" formu skládání papíru. Pro ilustraci zde uvádím můj profil (tj. Johna Smithe, pozn. překl.), aniž bych chtěl tvrdit, že můj pohled na origami je jediný správný. Čára spojuje body na všech osmi směrech a ohraničuje prostor technik, které normálně akceptuji jako origami z mého osobního pohledu.

  1. Nepovažuji nastřihování za součást skládání, takže čára mého profilu se v tomto směru dotýká středového kruhu. Nemám příliš rád podpůrné materiály a prezentační techniky, takže má čára je i v tomto směru blízko středu. Rád bych akceptoval trojrozměrné modelování, ale dávám přednost obyčejnému skládání před mokrými technikami. Pokud jde o výchozí tvar, rád skládám i z trojúhelníků ale málokdy používám polygony s více než 4 stranami.
  2. Obdélníky pro mě vypadají smysluplně, ale nejčastěji používám A4, pruhům papíru se vyhýbám. Použití různých barev nebo vzorů je plně akceptovatelné pokud nejsou specifické pro jednotlivý model.

Na obrázku vlevo je profil tradičního japonského origami. Na obrázku v pravo odhaduji, jak by mohl vypadat profil origamisty nadšeného pro modulární skládání.

Tradiční japonské origami   Skalní modularista

A nyní si můžete pro zábavu nakreslit svůj vlastní origami profil. Těším se na vaše komentáře (píše John Smith).

Odkazy

  1. Přeloženo z článku: http://www.britishorigami.info/academic/jonsmif.htm
  2. Osobní stránka Johna Smithe: http://www.bitsofsmith.co.uk/
  3. Trochu jiný pohled pro srovnání: Směry origami
  4. tento článek má také rozsáhlou diskusi, nepřehlédněte!

Článek byl poprvé publikován v časopise British Origami No. 58 v červnu roku 1976.