Japonský den v Průhonicích

Z OrigamiCZ
Přejít na: navigace, hledání

Když na sklonku 19. století začal hrabě Silva Tarouca budovat přírodně krajinářský park v údolí Botiče u svého zámku, možná ani sám netušil, že stvoří dílo, které nebude mít široko daleko sobě rovné. Vesnice Průhonice by sice návštěvníkům mohla nabídnout krásný, byť ničím výjimečný zámek a cenný románský kostelík, ale málo platné, bez proslulého parku, zapsaného dokonce jako součást Prahy v památkách UNESCO, a neméně proslulých pěnišníků by dnes zůstaly zcela ve stínu nedalekých Čestlic s jejich četnými obchodními domy. Díky hraběcí prozíravosti se tak nestalo a Průhonice se nadále hřejí na výsluní zájmu. Ale dnes, v době multimediálních šou, internetu, kosmické turistiky a jiných nevídaných atrakcí by sotva vystačily s pouhopouhým parkem! Proto se začaly pořádat různé akce pro veřejnost, například letošní trvalkový víkend, v jehož rámci proběhl také Japonský den, na kterém nemohla chybět dílna japonských papírových skládaček - origami.

Ráno neděle slibovala krásný letní den, nicméně meteorologové prorokovali přeháňky a bouřky, zvláště pozdě odpoledne. Nejdříve tedy do parku, obdivovat velebnou krásu vzrostlých stromů a pak rychle vzhůru na Chotobuz, kde právě dokvétaly nádherné velkokvěté kosatce. Při jejich fotografování jsem si vzpomněl na modulární model kosatce Tošikazu Kawasakiho. Každý může sám porovnat, do jaké míry se mistru Kawasakimu podařilo vystihnout členitý kosatcový květ. A protože dokvétaly již i poslední keře pěnišníků, celkem bez dalšího zastavování honem do rytířského sálu na výstavu ikeban, svitkových obrazů a dílen kaligrafie a origami, než začne hlavní program Japonského dne, divadelní představení.

Myslím, že nikoho nepřekvapí, že dílna origami byla zastrčena až v zadu, daleko za kosatci, ikebanami, kaligrafiemi, neřknu-li za divadlem. Bude ještě dlouho trvat, než přesvědčíme český národ o svébytnosti umění origami. Kousek japonské origami kultury sem přišly šířit Japonky z velvyslanectví, skládal se hlavně tradiční kosatec (pravda, ten jako kosatec moc nevypadá a navíc jde o kosatec japonský), tradiční blecha; zkušenější skladači mohli skládat podle originální japonské knihy plné zajímavých a neokoukaných modelů. Také jsme přispěli svojí troškou: ukázkou Kawasakiho nové růže, ptákem s mávajícími křídly a modulární hříčkou mistra Kawahaty. Dílna skončila již před sedmnáctou hodinou a tak zbylo dost času na divadlo, ikebany a nebo podvečerní procházku parkem, neb bouřky se pro tentokrát Průhonicím vyhnuly.

Několik obrázků z Průhonic (nejen z Japonského dne) si můžete prohlédnou zde.