Směry origami - Historie editací

Radim: /* Další možná hlediska */

2012-09-20T13:20:13Z

‎Další možná hlediska

Radim: už to umím . . .

2010-04-22T14:35:53Z

už to umím . . .

Radim: /* Další možná hlediska */

2008-02-22T19:15:01Z

‎Další možná hlediska

Radim: /* Další možná hlediska */

2008-02-22T18:32:25Z

‎Další možná hlediska

Radim: /* Další možná hlediska */

2008-02-20T20:37:55Z

‎Další možná hlediska

Radim: /* Další možná hlediska */

2008-02-20T20:35:17Z

‎Další možná hlediska

Radim v 20. 2. 2008, 19:11

2008-02-20T19:11:51Z

Radim: /* Hlediska */

2008-02-20T09:31:12Z

‎Hlediska

Radim: /* Hlediska */

2008-02-20T09:29:38Z

‎Hlediska

Radim: /* Hlediska */

2008-02-20T09:21:55Z

‎Hlediska

@@ Řádek 34: / Řádek 34: @@
 Většina hodnocení se podle mého názoru dopouští určité metodické chyby, neboť pracnost (tj. počet překladů), nejčastěji tvořící základ dělení, má se skutečnou obtížností jen málo společného. Zvláště některé tradiční výtvory vynikají značnou obtížností (na hranicích proveditelnosti) a zároveň malým počtem skladů. Naproti tomu propracovaný [http://s58.photobucket.com/albums/g275/Ondrej_Cibulka/Fumiaki%20Kawahata/?action=view&current=2men.jpg anděl]  od Fumiaki Kawahaty je dosti jednoduchý a zkušený origamista si s ním hravě poradí. Zatím nejlépe postavený systém hodnocení obtížnosti jsem nalezl v knize Tošikazu Kawasakiho [[Vysněný svět origami - květiny a zvířátka|Vysněný svět origami]].
-* ''Dělení podle zobrazovaného objektu'' je další oblíbený způsob, jak origami třídit. Zdaleka nejoblíbenější jsou zvířátka, ať už živá nebo dávno vyhynulá, běžné jsou některé bájné příšery, zvláště pak draci, dále se můžeme setkat s postavami, tvářemi (zvanými masky), rostlinami, různými užitečnými předměty, geometrickými tělesy a kdoví s čím ještě. Ačkoliv asi každý origamista upřednostňuje některou sortu, většina skladačů alespoň občas složí něco pro ně netypického. Ne tak aoutoři, zde je specializace (někdy i velmi úzká) jevem běžným a univerzálních autorů, kteří skládají doslova cokoliv, je pomálu. Patrně nejznámějším všeumělem je John Montroll.
+* ''Dělení podle zobrazovaného objektu'' je další oblíbený způsob, jak origami třídit. Zdaleka nejoblíbenější jsou zvířátka, ať už živá nebo dávno vyhynulá, běžné jsou některé bájné příšery, zvláště pak draci, dále se můžeme setkat s postavami, tvářemi (zvanými masky), rostlinami, různými užitečnými předměty, geometrickými tělesy a kdoví s čím ještě. Ačkoliv asi každý origamista upřednostňuje některou sortu, většina skladačů alespoň občas složí něco pro ně netypického. Ne tak autoři, zde je specializace (někdy i velmi úzká) jevem běžným a univerzálních autorů, kteří skládají doslova cokoliv, je pomálu. Patrně nejznámějším všeumělem je John Montroll.
 * ''Dělení podle rozvržení skladů.'' Zde můžeme vidět dva hlavní směry, a sice matematické a intuitivní origami. Oba směry se vzájemně prolínají a většina závěrečných úprav je více či méně intuitivních. Za matematické origami považujeme takové, které má všechny sklady přesně dané a to buď přímo nebo pomocí jinak nadbytečných skladů, zvaných pomocné. Nemusíme tedy nic předem vyměřovat nebo skládat cvičně za účelem nalezení správných poměrů. Výsledná skládanka je pokaždé více méně stejná a to i od různých skladačů. Do této kategorie spadá většina tradičních skládanek, ze současných autorů třeba Japonci Kawasaki a Kawahata. Zato složení dvou alespoň trochu podobných intuitivních skládanek vyžaduje značnou praxi a výtvory různých skladačů si nemusí být vůbec podobné. Pokud vás učí sám autor skládanky, probíhá obvykle takovýto rozhovor: "A o kolik to mám ohnout?" "No tak, aby to bylo pěkné". Intuitivní styl zcela upřednostňoval Jošizawa, známý tím, že své modely ze třicátých let vystavoval ještě v letech devadesátých. Plno krásných intuitivních skládanek vytvořila také [[Míťa Bláhová|Míťa]]. Nejnovějším stylem v této kategorii, vytvořeným ve 2.polovině 20. století Nealem Eliasem, je nahrňčtverečková metoda, jejíž podstatou je síť rovnoběžných, navzájem kolmých skladů. V této oblasti nad jiné vynikají Japonci, zvláště nedostižný Hojyo Takashi. Říká se, že touto metodou lze složit cokoliv, stověžatou Prahu nevyjímaje, že pouze záleží na hustotě rastru. Pěknou ukázkou je tato [http://picasaweb.google.com/frantisek.grebenicek/Origami/photo#5081487369980398962 žabka]

@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 == Další možná hlediska ==
 Ovšem hledisek, podle kterých můžeme origami dělit, je bezpočet. Na některé se můžeme podívat blíže:
-* ''Dělení podle složitosti'' je asi nejběžnější a mezi skladači nejžádanější. Jednotlivé škály se liší především počtem stupňů obtížnosti. Zdaleka nejpoužívanější jsou škály tří až pětistupňové vyjádřené buď slovně, nebo počtem puntíků. Více než sedm stupňů lze nalézt zcela ojediněle. Velmi pěkné slovní dělení vytvořil [[Uživatel:Frantiseg|František Grebeníček]]: Začátečník - Pokročilý - Zkušený - Náruživý - Umělec - Čaroděj. Odkaz přidat neumím.
+* ''Dělení podle složitosti'' je asi nejběžnější a mezi skladači nejžádanější. Jednotlivé škály se liší především počtem stupňů obtížnosti. Zdaleka nejpoužívanější jsou škály tří až pětistupňové vyjádřené buď slovně, nebo počtem puntíků. Více než sedm stupňů lze nalézt zcela ojediněle. Velmi pěkné slovní dělení vytvořil [[Uživatel:Frantiseg|František Grebeníček]]: Začátečník - Pokročilý - Zkušený - Náruživý - Umělec - Čaroděj. Najdete ho na [http://www.origami.cz/diagramy.html starých stránkách]
 Většina hodnocení se podle mého názoru dopouští určité metodické chyby, neboť pracnost (tj. počet překladů), nejčastěji tvořící základ dělení, má se skutečnou obtížností jen málo společného. Zvláště některé tradiční výtvory vynikají značnou obtížností (na hranicích proveditelnosti) a zároveň malým počtem skladů. Naproti tomu propracovaný [http://s58.photobucket.com/albums/g275/Ondrej_Cibulka/Fumiaki%20Kawahata/?action=view&current=2men.jpg anděl]  od Fumiaki Kawahaty je dosti jednoduchý a zkušený origamista si s ním hravě poradí. Zatím nejlépe postavený systém hodnocení obtížnosti jsem nalezl v knize Tošikazu Kawasakiho [[Vysněný svět origami - květiny a zvířátka|Vysněný svět origami]].

@@ Řádek 37: / Řádek 37: @@
 * ''Dělení podle rozvržení skladů.'' Zde můžeme vidět dva hlavní směry, a sice matematické a intuitivní origami. Oba směry se vzájemně prolínají a většina závěrečných úprav je více či méně intuitivních. Za matematické origami považujeme takové, které má všechny sklady přesně dané a to buď přímo nebo pomocí jinak nadbytečných skladů, zvaných pomocné. Nemusíme tedy nic předem vyměřovat nebo skládat cvičně za účelem nalezení správných poměrů. Výsledná skládanka je pokaždé více méně stejná a to i od různých skladačů. Do této kategorie spadá většina tradičních skládanek, ze současných autorů třeba Japonci Kawasaki a Kawahata. Zato složení dvou alespoň trochu podobných intuitivních skládanek vyžaduje značnou praxi a výtvory různých skladačů si nemusí být vůbec podobné. Pokud vás učí sám autor skládanky, probíhá obvykle takovýto rozhovor: "A o kolik to mám ohnout?" "No tak, aby to bylo pěkné". Intuitivní styl zcela upřednostňoval Jošizawa, známý tím, že své modely ze třicátých let vystavoval ještě v letech devadesátých. Plno krásných intuitivních skládanek vytvořila také [[Míťa Bláhová|Míťa]]. Nejnovějším stylem v této kategorii, vytvořeným ve 2.polovině 20. století Nealem Eliasem, je nahrňčtverečková metoda, jejíž podstatou je síť rovnoběžných, navzájem kolmých skladů. V této oblasti nad jiné vynikají Japonci, zvláště nedostižný Hojyo Takashi. Říká se, že touto metodou lze složit cokoliv, stověžatou Prahu nevyjímaje, že pouze záleží na hustotě rastru. Pěknou ukázkou je tato [http://picasaweb.google.com/frantisek.grebenicek/Origami/photo#5081487369980398962 žabka]
-Tolik ortodoxní dělení. Sám ještě rozlišuji několik dalších směrů. Tak termínem muchlalové označuji francouzské autory, především Nikolase Terryho a také Vincenta Floderera, jehož [http://www.youtube.com/watch?v=KevS_DMF2Ew muchomůrky] a korály považuji za naprostý vrchol tohoto stylu. Jako patlaly označuji autory, jejichž postupy postrádají jakékoli stopy krásy a zajímavosti a výsledek obvykle nestojí za námahu. Touto nectností trpí hlavně internetové návody Euroatlanťanů. Samostatnou kapitolu tvoří Robert Lang, který konstruuje skládanky pomocí počítačových programů, které za tímto účelem vytváří. Možná se vám podaří přemluvit mého bratra, aby sepsal oblíbenou pohádku o Langově tarantuli.
+Tolik ortodoxní dělení. Sám ještě rozlišuji několik dalších směrů. Tak termínem muchlalové označuji francouzské autory, především Nikolase Terryho a také Vincenta Floderera, jehož [http://www.youtube.com/watch?v=KevS_DMF2Ew muchomůrky] a korály považuji za naprostý vrchol tohoto stylu. Jako patlaly označuji autory, jejichž postupy postrádají jakékoli stopy krásy a zajímavosti a výsledek obvykle nestojí za námahu. Touto nectností trpí hlavně internetové návody Euroatlanťanů. Samostatnou kapitolu tvoří Robert Lang, který konstruuje skládanky pomocí počítačových programů, které za tímto účelem vytváří. Abych vám osvětlil svůj vztah k tomuto autorovi, dovolím si převyprávět oblíbenou pohádku mého bratra:
 * ''Dělení podle autora.'' No ano, nabízí se samo, dělit autorské skládanky podle autorů. Každý má jistě své oblíbence a autorů, knih a návodů je dnes tolik, že si vybere prostě každý. A pokud ne, může se sám stát autorem! Zajímavé je, že můžeme vysledovat určité skupiny podobně tvořících autorů. Můžeme dokonce mluvit o školách. Nejsilnější je v současnosti škola japonská (či lépe východoasijská, velmi silné je origami také v Koreji, ve Vietnamu, Singapůru atd.). americká škola ztratila hodně ze svého dřívějšího lesku a pokud už nějaký američan vyniká, jeho jméno moc americky nezní (jako např. Wu, Ku, Chan), zato španělská a francouzská škola jdou nahoru. Také vyznavači nahrňčtverečkové metody a skladači podle čárovců tvoří samostatné množiny.
 --[[Uživatel:Radim|Radim]] únor 2008
 [[Kategorie:Historie origami]]

@@ Řádek 38: / Řádek 38: @@
 * ''Dělení podle rozvržení skladů.'' Zde můžeme vidět dva hlavní směry, a sice matematické a intuitivní origami. Oba směry se vzájemně prolínají a většina závěrečných úprav je více či méně intuitivních. Za matematické origami považujeme takové, které má všechny sklady přesně dané a to buď přímo nebo pomocí jinak nadbytečných skladů, zvaných pomocné. Nemusíme tedy nic předem vyměřovat nebo skládat cvičně za účelem nalezení správných poměrů. Výsledná skládanka je pokaždé více méně stejná a to i od různých skladačů. Do této kategorie spadá většina tradičních skládanek, ze současných autorů třeba Japonci Kawasaki a Kawahata. Zato složení dvou alespoň trochu podobných intuitivních skládanek vyžaduje značnou praxi a výtvory různých skladačů si nemusí být vůbec podobné. Pokud vás učí sám autor skládanky, probíhá obvykle takovýto rozhovor: "A o kolik to mám ohnout?" "No tak, aby to bylo pěkné". Intuitivní styl zcela upřednostňoval Jošizawa, známý tím, že své modely ze třicátých let vystavoval ještě v letech devadesátých. Plno krásných intuitivních skládanek vytvořila také [[Míťa Bláhová|Míťa]]. Nejnovějším stylem v této kategorii, vytvořeným ve 2.polovině 20. století Nealem Eliasem, je nahrňčtverečková metoda, jejíž podstatou je síť rovnoběžných, navzájem kolmých skladů. V této oblasti nad jiné vynikají Japonci, zvláště nedostižný Hojyo Takashi. Říká se, že touto metodou lze složit cokoliv, stověžatou Prahu nevyjímaje, že pouze záleží na hustotě rastru. Pěknou ukázkou je tato [http://picasaweb.google.com/frantisek.grebenicek/Origami/photo#5081487369980398962 žabka]
 Tolik ortodoxní dělení. Sám ještě rozlišuji několik dalších směrů. Tak termínem muchlalové označuji francouzské autory, především Nikolase Terryho a také Vincenta Floderera, jehož [http://www.youtube.com/watch?v=KevS_DMF2Ew muchomůrky] a korály považuji za naprostý vrchol tohoto stylu. Jako patlaly označuji autory, jejichž postupy postrádají jakékoli stopy krásy a zajímavosti a výsledek obvykle nestojí za námahu. Touto nectností trpí hlavně internetové návody Euroatlanťanů. Samostatnou kapitolu tvoří Robert Lang, který konstruuje skládanky pomocí počítačových programů, které za tímto účelem vytváří. Možná se vám podaří přemluvit mého bratra, aby sepsal oblíbenou pohádku o Langově tarantuli.
 --[[Uživatel:Radim|Radim]] únor 2008
 [[Kategorie:Historie origami]]

@@ Řádek 37: / Řádek 37: @@
 * ''Dělení podle rozvržení skladů.'' Zde můžeme vidět dva hlavní směry, a sice matematické a intuitivní origami. Oba směry se vzájemně prolínají a většina závěrečných úprav je více či méně intuitivních. Za matematické origami považujeme takové, které má všechny sklady přesně dané a to buď přímo nebo pomocí jinak nadbytečných skladů, zvaných pomocné. Nemusíme tedy nic předem vyměřovat nebo skládat cvičně za účelem nalezení správných poměrů. Výsledná skládanka je pokaždé více méně stejná a to i od různých skladačů. Do této kategorie spadá většina tradičních skládanek, ze současných autorů třeba Japonci Kawasaki a Kawahata. Zato složení dvou alespoň trochu podobných intuitivních skládanek vyžaduje značnou praxi a výtvory různých skladačů si nemusí být vůbec podobné. Pokud vás učí sám autor skládanky, probíhá obvykle takovýto rozhovor: "A o kolik to mám ohnout?" "No tak, aby to bylo pěkné". Intuitivní styl zcela upřednostňoval Jošizawa, známý tím, že své modely ze třicátých let vystavoval ještě v letech devadesátých. Plno krásných intuitivních skládanek vytvořila také [[Míťa Bláhová|Míťa]]. Nejnovějším stylem v této kategorii, vytvořeným ve 2.polovině 20. století Nealem Eliasem, je nahrňčtverečková metoda, jejíž podstatou je síť rovnoběžných, navzájem kolmých skladů. V této oblasti nad jiné vynikají Japonci, zvláště nedostižný Hojyo Takashi. Říká se, že touto metodou lze složit cokoliv, stověžatou Prahu nevyjímaje, že pouze záleží na hustotě rastru. Pěknou ukázkou je tato [http://picasaweb.google.com/frantisek.grebenicek/Origami/photo#5081487369980398962 žabka]
-Tolik ortodoxní dělení. Sám ještě rozlišuji několik dalších směrů. Tak termínem muchlalové označuji francouzské autory, především Nikolase Terryho a Vincenta Floderera, jehož [http://www.youtube.com/watch?v=KevS_DMF2Ew muchomůrky] a korály považuji za naprostý vrchol tohoto stylu. Jako patlaly označuji autory, jejichž postupy postrádají jakékoli stopy krásy a zajímavosti a výsledek obvykle nestojí za námahu. Touto nectností trpí hlavně internetové návody Euroatlanťanů. Samostatnou kapitolu tvoří Robert Lang, který konstruuje skládanky pomocí počítačových programů, které za tímto účelem vytváří. Možná se vám podaří přemluvit mého bratra, aby sepsal oblíbenou pohádku o Langově tarantuli.
+Tolik ortodoxní dělení. Sám ještě rozlišuji několik dalších směrů. Tak termínem muchlalové označuji francouzské autory, především Nikolase Terryho a také Vincenta Floderera, jehož [http://www.youtube.com/watch?v=KevS_DMF2Ew muchomůrky] a korály považuji za naprostý vrchol tohoto stylu. Jako patlaly označuji autory, jejichž postupy postrádají jakékoli stopy krásy a zajímavosti a výsledek obvykle nestojí za námahu. Touto nectností trpí hlavně internetové návody Euroatlanťanů. Samostatnou kapitolu tvoří Robert Lang, který konstruuje skládanky pomocí počítačových programů, které za tímto účelem vytváří. Možná se vám podaří přemluvit mého bratra, aby sepsal oblíbenou pohádku o Langově tarantuli.
+--[[Uživatel:Radim|Radim]] únor 2008
 [[Kategorie:Historie origami]]

@@ Řádek 36: / Řádek 36: @@
 * ''Dělení podle zobrazovaného objektu'' je další oblíbený způsob, jak origami třídit. Zdaleka nejoblíbenější jsou zvířátka, ať už živá nebo dávno vyhynulá, běžné jsou některé bájné příšery, zvláště pak draci, dále se můžeme setkat s postavami, tvářemi (zvanými masky), rostlinami, různými užitečnými předměty, geometrickými tělesy a kdoví s čím ještě. Ačkoliv asi každý origamista upřednostňuje některou sortu, většina skladačů alespoň občas složí něco pro ně netypického. Ne tak aoutoři, zde je specializace (někdy i velmi úzká) jevem běžným a univerzálních autorů, kteří skládají doslova cokoliv, je pomálu. Patrně nejznámějším všeumělem je John Montroll.
-* ''Dělení podle rozvržení skladů.'' Zde můžeme vidět dva hlavní směry, a sice matematické a intuitivní origami. Oba směry se vzájemně prolínají a většina závěrečných úprav je více či méně intuitivních. Za matematické origami považujeme takové, které má všechny sklady přesně dané a to buď přímo nebo pomocí jinak nadbytečných skladů, zvaných pomocné. Nemusíme tedy nic předem vyměřovat nebo skládat cvičně za účelem nalezení správných poměrů. Výsledná skládanka je pokaždé více méně stejná a to i od různých skladačů. Do této kategorie spadá většina tradičních skládanek, ze současných autorů třeba Japonci Kawasaki a Kawahata. Zato složení dvou alespoň trochu podobných intuitivních skládanek vyžaduje značnou praxi a výtvory různých skladačů si nemusí být vůbec podobné. Pokud vás učí sám autor skládanky, probíhá obvykle takovýto rozhovor: "A o kolik to mám ohnout?" "No tak, aby to bylo pěkné". Intuitivní styl zcela upřednostňoval Jošizawa, známý tím, že své modely ze třicátých let vystavoval ještě v letech devadesátých. Plno krásných intuitivních skládanek vytvořila také [[Míťa Bláhová|Míťa]]. Nejnovějším stylem v této kategorii, vytvořeným ve 2.polovině 20. století Nielem
+* ''Dělení podle rozvržení skladů.'' Zde můžeme vidět dva hlavní směry, a sice matematické a intuitivní origami. Oba směry se vzájemně prolínají a většina závěrečných úprav je více či méně intuitivních. Za matematické origami považujeme takové, které má všechny sklady přesně dané a to buď přímo nebo pomocí jinak nadbytečných skladů, zvaných pomocné. Nemusíme tedy nic předem vyměřovat nebo skládat cvičně za účelem nalezení správných poměrů. Výsledná skládanka je pokaždé více méně stejná a to i od různých skladačů. Do této kategorie spadá většina tradičních skládanek, ze současných autorů třeba Japonci Kawasaki a Kawahata. Zato složení dvou alespoň trochu podobných intuitivních skládanek vyžaduje značnou praxi a výtvory různých skladačů si nemusí být vůbec podobné. Pokud vás učí sám autor skládanky, probíhá obvykle takovýto rozhovor: "A o kolik to mám ohnout?" "No tak, aby to bylo pěkné". Intuitivní styl zcela upřednostňoval Jošizawa, známý tím, že své modely ze třicátých let vystavoval ještě v letech devadesátých. Plno krásných intuitivních skládanek vytvořila také [[Míťa Bláhová|Míťa]]. Nejnovějším stylem v této kategorii, vytvořeným ve 2.polovině 20. století Nealem Eliasem, je nahrňčtverečková metoda, jejíž podstatou je síť rovnoběžných, navzájem kolmých skladů. V této oblasti nad jiné vynikají Japonci, zvláště nedostižný Hojyo Takashi. Říká se, že touto metodou lze složit cokoliv, stověžatou Prahu nevyjímaje, že pouze záleží na hustotě rastru. Pěknou ukázkou je tato [ žabka]
 Tolik ortodoxní dělení. Sám ještě rozlišuji několik dalších směrů. Tak termínem muchlalové označuji francouzské autory, především Nikolase Terryho a Vincenta Floderera, jehož muchomůrky a korály považuji za naprostý vrchol tohoto stylu. Jako patlaly označuji autory, jejichž postupy postrádají jakékoli stopy krásy a zajímavosti a výsledek obvykle nestojí za námahu. Touto nectností trpí hlavně internetové návody Euroatlanťanů. Samostatnou kapitolu tvoří Robert Lang, který konstruuje skládanky pomocí počítačových programů, které za tímto účelem vytváří. Možná se vám podaří přemluvit mého bratra, aby sepsal oblíbenou pohádku o Langově tarantuli.
 [[Kategorie:Historie origami]]