Základní symboly v diagramech

Jaký jazyk musíte znát, abyste mohli studovat origami? Je to japonština, angličtina nebo španělština? Nikoli. Je to jazyk origami diagramů. Diagramy jsou v podstatě technické nákresy, které zachycují postup skládání krok po kroku. Největší rozvoj zaznamenaly v minulém, tedy dvacátém, století a jejich názornost zůstává dosud nepřekonána. Každý, kdo se chce origami věnovat, by se měl naučit jazyk diagramů číst.

Čáry

Origami diagramy v podstatě vycházejí z technických výkresů a v technických výkresech se používá několik tlouštěk čar pro lepší rozlišení jejich významu. Kreslíři diagramů také (většinou) využívají různě tlustých čar – podle svých možností a vkusu – mají svůj styl. Doporučuje se okraje papíru kreslit silnější čarou a přehyby čarou slabší. Někteří origamisté však dávají přednost opačnému přiřazení: přehyby kreslí silnější než okraje, protože jsou podle nich důležitější.

Přehyby

Podobně jako v technických výkresech se kromě plných čar používají i čáry přerušované, a to především pro rozlišení druhu přehybu. Určitě víte, že v diagramech rozlišujeme dva základní přehyby:

• Údolní (valley fold): papír překládáte nahoru (k sobě), hrana vytváří údolí. Přehyb se kreslí přerušovanou čarou (– – –).
• Horní (mountain fold): papír překládáte dolů (od sebe), hrana vytváří horu. Přehyb se kreslí čerchovanou čarou. Zde je trochu neshoda v tom, jestli použít čerchování s jednou tečkou za každou čárkou (– . – . –) nebo se dvěma tečkami (– .. – .. –). Například Yoshizawa a Randlett používají dvě tečky, Harbin jednu, Lang používá oba způsoby.

Dalo by se diskutovat i o dalším způsobu přehybu, totiž o rozložení, při kterém vlastně hrana zaniká – tak bychom dostali tři základní druhy přehybu. Nebo naopak, horní přehyb je jenom obrácený dolní přehyb, takže vlastně máme jenom jeden druh přehybu. V praxi se ale ustálilo rozlišování výše jmenovaných dvou základních přehybů. Ještě se někdy používá tečkovaná čára (.......) pro naznačení hran skrytých uvnitř skládanky – tzv. X-ray view (rentgenový pohled).

Šipky

Šipky mají sloužit především k naznačení pohybu papíru – to je to, co činí diagramy tak názornými. Nejčastěji jsou svázany s přehyby. V této souvislosti se ustálily tři základní typy šipek:

• Přeložení dopředu – ve spojení s údolním (valley) přehybem. Kreslí se jako obyčejná šipka viz obr. dole (a). Ovšem různí autoři mají různé představy o tom, jak vypadá obyčejná šipka... Šipka by měla končit v místě, na kterém se po přeložení ocitne ten bod papíru, na kterém šipka začíná.
• Přeložení dozadu – ve spojení s horním (mountain) přehybem. Kreslí se jako polovina šipky (nevyplněná), viz obr. dole (b).
• Rozložení – ve spojení s horním (mountain) přehybem nebo na opačném konci šipky znázorňující přeložení dopředu – pak naznačuje vytvoření hrany. Kreslí se jako nevyplněná šipka, viz obr. dole (c).

Dále se používá šipka naznačující otočení papíru – obr. (d).

Opakování kroků

Harbin zavedl přeškrtnutou šipku jako symbol pro opakování kroku na jiné části skládanky. Počet přeškrtnutí udává počet opakování. Tento symbol se také často používá, přestože jde o porušení principu, že šipka má naznačovat pohyb papíru. Většinou se uvádí v každém kroku, který je třeba opakovat. Robert Lang místo toho doporučuje použít odkazovací čáru s rozsahem kroků v obdélníku, počet opakování se pak musí vyjádřit jinak. Záleží na stylu autora, který ze způsobů se rozhodne použít, viz další obrázek.